Osobní rozvoj

Multilevlový příběh aneb jak nejít po žních k „Turkovi“

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr

Kdysi, za devatero horami, za devatero řekami, a za devatero poli, v jednom malém údolíčku zvaném Multilevlov, tam kde lišky dávaly dobrou noc, žil človíček, který se živil těžbou dřeva. Byla to náročná, tvrdá práce. Človíček se vracel z práce pozdě domů, utahán a naštván na svého šéfa, který mu dával stále víc práce. Přemýšlel, co bude dělat, aby byl svým pánem a nemusel poslouchat.

Až jednoho dne, kdy už nevěděl kudy z toho ven, dostal nápad: „Co kdybych místo toho, abych pracoval pro jednoho mizerného šéfa, pracoval sám na sebe a udělal bych šéfa sám ze sebe? Nebylo by to pro mě lepší? No jasně!“

A rozhodl se, že vezme osud do svých rukou a bude pěstovat užitečnou plodinu.
Plodina musela splňovat dvě kritéria. Lidé o ni museli mít zájem, což většinou v té době byl, a musela být nenáročná na pěstování. Človíček se totiž rozhodl pěstovat kukuřici. Uvědomil si, že každý ve vesnici má malé políčko a on si políčko pronajme. A z výdělku jim dá příslušný desátek. Bohužel jedno políčko mohl obhospodařit pouze jednou za tři roky. Nicméně stále chodil do práce a po večerech studoval o pěstování, a pomalu začal obhospodařovat svá políčka, které si propůjčil od známých lidí z vesnice.

Za několik měsíců se  jeho úrodě  začalo dařit, a človíček opustil práci v lese. Byl to šikovný a zapálený pěstitel, který dával do svého podnikání vše. Pole sílilo a bylo plné velké kukuřice. Človíček měl velkou radost, a svému podnikání se věnoval od rána do večera. Za chvíli nastaly žně a sklidil velkou úrodu. A přes zimu postupně kukuřici prodával.

Dařilo se mu velice dobře. Vydělal peníze, a i jeho blízcí měli z toho užitek, pač jim človíček dal desátek za propůjčení políčka. Nicméně políčko mohl mít pouze na jeden rok. I když to věděl, neřekl svým známým o doporučení na své známé, kteří si mohou přijít taky na pěkný desátek. Bohužel i dalším lidem ve vesnici se také nezmínil.  No a co se zákonitě muselo stát?  Že na jaře došly peníze. A tak si říká: „Co teď? Já jsem usnul na vavřínech!“

Človíček si uvědomil, že sice v zemědělství je výbornej, ale nemá nasmlouvaná další políčka. Trvalo pár měsíců, kdy zkoušel něco vymyslet, ale nic se mu nepodařilo, protože promarnil příležitost získat pole. Nastaly krušné chvíle, človíček pokorně sklopil hlavu, strčil o… mezi nohy a po žních musel jít pracovat k Turkovi. (Pro ty, co se  nezasmáli, podívejte se na film Vesnička má středisková)

Nepřipomíná vám ten příběh něco?

Kolik znáte zajímavých a šikovných lidí, co skončilo v byznyse nebo v podnikání na nedostatek doporučení a kontaktů? Znáte tu větu: Já bych rád dělal, ale nemám komu zavolat? Abyste mohli přijít na schůzku, tak musíte mít kontakt a zavolat. Můžete mít nejlepší produkt na světě a být skvělej prodejce, ale pokud již o své službě nebudete moct říct jiným lidem, tak co takového človíčka po žních čeká? ….

Jsem profesionální architekt, můj obor je doporučení, studoval jsem ho 8 let na škole života a mé informace vám během měsíce vygenerují 100 nových kontaktů. Toto číslo Vám garantuji!

Kolik by vám 100 kontaktů vygenerovalo zisk?

Pro bližší informace si napište, dostanete ochutnávku zdarma.

Tato nabídka je určena jen pro lidi co se nemají strach, že by mohli vydělat velké peníze.

Facebook komentáře

1 Comment

  1. Vladimír Hrouda Reply

    Zdravím Vás pane Řezníčku,
    gratuluji Vám k pěknému článku, je to zábavné čtení a opět jste mě nezklamal. Mohu se jen ze zvědavosti zeptat, na jakých konkrétně 4 kontinentech jako networker působíte? Vsadili jsme se s přáteli, tak doufám, že můj odhad bude správný a že vyhraji 🙂 Děkuji za odpověď a těším se na další články 🙂

Write A Comment